Ozvěny VII. LODM v Plzni 

Prolog 

Ani jsme se nenadáli a už na dveře zaklepala další LODM, celkově už sedmá, ale pro orienťáky třetí. Po Olomouci a Zlínu se podařilo dostat pěší OB také do Plzně. Některé kraje pořádaly pro výběr svých reprezentantů nominační závody. Vysočina vsadila spíše na dlouhodobější sledování potenciálních adeptů a vzájemné konzultace trenérů. Výsledkem byl tým, jehož členy se stali Klára Nechanická, Klára Sobotková, Petr Čech a Šimon Mareček. Jak se ukázalo později, byla to volba více než dobrá. Základem pozdějších úspěchů se kromě přípravy v klubech stalo zejména to, že všichni nominovaní vydrželi zdraví a zvládli disciplinovaně náročný týden, aniž by tím utrpěl veselý duch týmu. Zahájení Odjezd krajských busů stihli všichni a spořádaně též odevzdali potřebná potvrzení, že nejsou nakažení. Cesta proběhla bez problémů. No a pak nás čekalo internátní ubytování v posledním, tedy dvanáctém, patře. Již samotné předání pokojů bylo velmi žertovné. Paní pravila, že toto patro se moc nepoužívá a vůbec – tohle okno raději neotvírejte, mohlo by vypadnout… Zásuvka na elektřinu visela posmutněle na drátech ze zdi, sociálka nic moc. Evropské město kultury nám předvedlo nejhorší ubytování ze všech olympiád, kde jsme byli. Nebyl ovšem příliš čas nad tím meditovat, bylo třeba se přesunout do Techmánie, kde se odehrávaly úvodní porady všech sportů, a mládežníci se mohli vyřádit na exponátech. Hned v úvodu jsme zjistili, že ani dva výtahy nejsou zárukou rychlého zdolání dvanácti pater, zejména s ohledem na programovatelnost otevírání dveří v jednotlivých podlažích. Přesun ale proběhl dobře a zvládli jsme i potřebné v Techmánii, odkud nás pak čekal přesun na hokejový stadion a samotné slavnostní zahájení LODM. To bylo velmi působivé s několika překvapujícími momenty – kdy se vám například povede vidět operní pěvkyni visící v bílém hábitu pod střechou haly a pějící hymnu, že…? Nutno pochválit vysočinský tým, že po únavném dni plném cestování a přesunů ve stále přítomném vedru, odpovědně večer zalehl a odpočíval před prvním startem, který nás čekal hned příští dopoledne. 

Máme zlato!!! 

Program orienťáckých soutěží otvíral hned v pondělí závod na krátké trati, kterou hostila plzeňská Košutka. Mapa prostoru byla víceméně známa, takže dohromady s úvodními informacemi z porady se dalo poměrně dobře odhadnout, kudy tratě povedou a kde budou jejich krizová místa. Předzvěstí pořadatelských lapsusů dalších dní se stala historka z prostoru startu, kde místní lesník, nic netušíc o závodě, nemohl projet po cestě, na které byl samotný start zhotoven. Pořadatelé zase pro změnu netušili, že by snad měli mít k závodu nějaké povolení (sic!)… Závod sám byl ovšem povedený, byť náročný a zejména pro mladší kategorie na hranici obtížnosti. V důsledku toho se začaly tvořit na trati vláčky; kdo měl štěstí, tak se vyvezl ke slušnému výsledku, řada favoritů pohořela. Pouze kvalitní mapaři, kteří podali soustředěný výkon až do cíle, se dokázali prosadit na příčky nejvyšší. A takového jsme měli také! Šimon Mareček využil svých dovedností a zkušeností a s přehledem ovládl kategorii HM – první zlatá medaile na letošní LODM pro Vysočinu! Dařilo se i dalším. Neztratil se ani Péťa Čech a Klára Sobotková, kteří se dokázali v nabité konkurenci prosadit na pódium a oba získali 5. místo. Duch zmaru z minulých let sáhl lehce na Kláru Nechanickou, která sice svým sedmým místem nezklamala, ale nebýt jedné jediné fatální chyby, mohla také pomýšlet na stupně vítězů. Celkově jsme ovšem vstoupili do soutěží skvěle a dobrá nálada rozehnala případnou nervozitu z dalších startů. Odpoledne jsme navštívili házenkářské klání, kde se našim zástupkyním příliš nedařilo. Nedařilo se ani nám přesvědčit paní v kase lochotínského bazénu, že opravdu máme dle všech dostupných materiálů nárok na volný vstup. Paní byla neoblomná, tak jsme to šli zajíst nanukem. Večer nás ještě čekalo předávání medailí na Náměstí Republiky, kde jsme s chutí Šimonovi zaplácali, a pak zasloužené volno. 

Fraška v Borském parku se stříbrným koncem 

Po dnu volna, který jsme v lenivém tempu strávili ještě jednou návštěvou Techmánie, dalších sportů, tréninkem na sprint a odpočinkem, nás čekal nevyzpytatelný závod smíšených štafet, kde jsme rozhodně k favoritům nepatřili. O to, aby závod byl opravdu hardcore po všech stránkách, se postarali hlavně sami pořadatelé, kteří nám v praxi předvedli, že když se něco dělá na poslední chvíli, tak to podle toho také obvykle dopadne. Po příchodu na shromaždiště čekalo na závodníky první překvapení v podobě upozornění na chybný tisk na mapách – šlo o přešrafované číslo kontroly, která byla jako prostřední mezi velmi blízkými okolo. No a pak to začalo… Start mladší kategorie v hlavě neustála Klára Sobotková a nabrala hned na první kontrole manko, které se už při sprintovém charakteru závodu nedalo na dalších úsecích smazat. Při vyčítání prvních úseků ovšem zavládla panika – většina štafet je DISK! Na vině byly nefunkční krabičky. Jak to, že o nich pořadatel nevěděl? No protože už neměl čas (a možná ani v úmyslu) krabičky před závodem vzbudit a na chybu tak přijít! V zákulisí nastalo pravé peklo. Jeho příčinou bylo to, že totiž některé štafety poctivě použily ražení do mapy (což je stálo čas a kontakt s čelem závodu) a některé ne. Jak tomu už bývá na ODM smutným zvykem, tak při řešení tohoto problému jury zklamala na celé čáře. Odmítla ctít platné řády a jako nestandardní řešení všechny bez rozdílu oddiskla údajně z politických důvodů… Co k tomu říct? Směšné a hanebné! Politicky únosné by jistě bylo, kdyby štafety bez ražení dostaly časovou penalizaci zhruba v rozsahu úseku navíc, čímž by se posunuly na konec výsledkové listiny a spravedlnosti by bylo učiněno zadost. Takto někteří trenéři těžko vysvětlovali svým zklamaným (někdy i plačícím) svěřencům, že se sice zachovali správně, ale ti, kteří tak neučinili, jsou na tom lépe… A to všechno jen kvůli pořadatelské nedůslednosti (ani nezmiňuji třeba problematické umístění cílové razící jednotky přímo na cílové čáře…). Naše štafeta v tomto nepovedeném závodě nakonec obsadila 10. místo, ale v případném redukovaném pořadí by se vyhoupla velmi vysoko. V nervózní atmosféře se zatím chystali závodníci starší kategorie ke svému startu. Bylo třeba v rámci možností zklidnit nervy a soustředit se pouze a jen na svůj výkon. Základ pozdějšího úspěchu položila už na prvním úseku Klára Nechanická, která se udržela ve vedoucí čtveřici. Ani na druhém úseku Péťa Čech nezaváhal a přivedl Vysočinu na třetím místě. Vedoucí olomoucká štafeta se pomalu vzdalovala, ale za ní zuřil tvrdý boj o další příčky. Klára předávala s minimální ztrátou na třetím místě za pardubickou štafetou, ale za ní už se blížil moravskoslezský expres. Nervy, nervy, nervy! Péťa je naštěstí udržel na uzdě a bylo z toho neuvěřitelné stříbro pro Vysočinu! Pardubice chybovaly a moravskoslezský finišmen, který běžel na hranicích svých možností a dostal se nakonec i před Péťu, vynechal kontrolu… Další nefalšovaná radost pro tým, závodníci naměkko, prostě zážitek! Odpoledne nás pak čekal zasloužený relax v Lochotíně, kde se podařilo po mnoha telefonických intervencích Terezy Hojné zajistit vstup. No a večer hurá pro medaile, tentokrát do amfiteátru Parku Plaza. 

Ukradená medaile 

Poslední soutěžní den na plzeňském sídlišti Skvrňany byl kromě počasí opět pokažen pořadateli, dá se dokonce říci, že závod ve sprintu byl neregulérní a zralý na anulování. Už jen samotné překombinování procedur před závodem, nevěstilo nic dobrého. Je opravdu nutná karanténa v takovém závodu? Proč se cpeme s doběhem na atletický stadion, kam se snažíme vejít mezi disciplíny a vyhlašování (stejně to nevyšlo)? Je nutné, aby start byl od cíle vzdálen tak, že trenéři nemají možnost být na obou místech? Co si myslet, když po startu závodu ještě hlavní rozhodčí pobíhá v cílovém prostoru a přestavuje špatně umístěnou kontrolu? Závod sám pak přinesl další kiksy. Je snad OK, když některé závodníky přebíhající zakázaný prostor v mapě si jen pořadatelé zapíší a pak disknou a jiné slovně upozorní a vrátí zpět? To je zrovna moment, který stál Péťu Čecha medaili i přes drobné chyby na trati! Vzrušení mezi trenéry ovšem zavládlo už při doběhu prvních závodníků na stadion. Co to tam závodníci vyvádí? Proč někdo obíhá, někdo ne, proč si proboha kontrolují kód na sběrce a nemažou hned do cíle? Za vším hledejte pořadatele… Jestliže je na mapě vedle sebe plot dvoučárkový a jednočárkový, přičemž z dvoučárkového je odstraněno spodní patro (šlo o odhozový sektor) a tím se stává průběžným, což žádný rozhodčí nehlídá, tak se nedivme… Mnozí startující se tak měli ocitnout ve výsledcích s nelichotivým DISK. Jury si už dopředu myje ruce – „nikdo to tam nehlídá, není důkaz…“. V prostoru je navíc natažená červenobílá páska, která není v mapě a mate závodníky, jestli tam můžou. Sběrka má netradičně kód 60, což vykolejí i běžce ze starších kategorií. A aby toho nebylo dost, tak přestává fungovat cílová kontrola… Jak ale bojovali naši borci? Obě Kláry měly pomalejší úvodní pasáž trati a přes veškerou snahu se jim nepodařilo dosáhnout výše než na 8. místo. Výsledek je to ale dobrý. Osudová chyba na deváté kontrole stála Šimona medaili (pravděpodobně stříbrnou), zbylo na něj neoblíbené 4. místo, ale jeho výkony na LODM byly vynikající. Také Péťa se vydal ve všech svých vystoupeních ze všech sil, ve sprintu podobně jako Šimon skončil na 4. místě, ale, jak je už zmíněno výše, jeden ze závodníků před ním měl být DISK… 

Epilog 

Náměstí Republiky se stalo místem, kde byly Hry LODM v Plzni slavnostně ukončeny. Samotný ceremoniál byl mírně upozaděn zdlouhavým předáváním medailí, protože se tento den rozdělovalo okolo 40 sad medailí. Náš tým se stal vysočinskou chloubou – získal totiž většinu bodů pro Vysočinu v pořadí krajů. Díky tomu byli naši závodníci poctěni stát se vlajkonoši na závěrečném nástupu zástupců krajských výprav při zakončení Her. Pro vysočinský orienťák to tedy byla velmi vydařená akce a velmi úspěšné vystoupení. V pořadí krajů pouze v samotném OB zaujala Vysočina dokonce vynikající 2. místo! A to nezapomínejme, že řadu úspěchů přidali členové KCTM Vysočina také v dresu Jihočeského kraje – Katka Blažková zlato na krátké trati a páté místo ve sprintu, Eliška Hojná sedmou příčku ve sprintu a osmou na krátké trati, Jáchym Hojný osmé místo na krátké trati. Pokud se podaří dostat OB i na další LODM, bude za dva roky Vysočina opět připravena bojovat o nejvyšší pocty! Fotografie z letošní LODM najdete zde.